Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Recenze knihy Anny Ševčíkové – Děti a dospívající online

Když se Marek Eben před několika lety ve svém pořadu Na plovárně zeptal Billa Gatese, zda jsou již počítače takové, jak si to představoval na začátku své práce, odpověděl Bill Gates, že zdaleka ne. Směr, kterým se informační a komunikační technologie ubírají je stále se zvyšující výkonnost, prostoupení do téměř všech oblastí lidského života. Ale technologie člověka nemají zatěžovat a ideálním stavem je situace, kdy o nich nevíme a pouze využíváme jejich přednosti.

Za posledních 15 let se technologie výrazně změnila a tento vývoj se nezastaví. Jak se vyrovnáme se stále inteligentnější technikou­? Hrozí nám nějaké nebezpečí? Jak se stím vyrovná mladá generace, mění se styl výchovy a vyrůstají z dětí jiní lidé, než jsme my, současní dospělí? Jaká nebezpečí hrozí při používání moderních technologií a internetu pro děti a dospívající?

Kolektiv autorů knihy, se zaměřili na několik oblastí, ve kterých by se podle posledních výzkumů mohlo skrývat nebezpečí pro vývoj dítěte. Tyto oblasti autorka přehledně definuje již v úvodu své knihy. Změna hodnot a vztahu k nim, přesah komerce do každodenního života, násilí, sexualita. Dítě a dospívající může být příjemcem, nezávislým, ale ovlivněným účastníkem, nebo se aktivně podílet na negativních činnostech a stát se „pachatelem“.  Všichni autoři se ve svých článcích opírají o mezinárodní výzkum příležitostí a rizik na internetu. Definují přesně pojmy a snaží se dojít k jasným závěrům a preventivním opatřením.

Protože digitální interaktivní prostředí vytváří možnost budovat si paralelní světy, paralelní identity, dítě, které rozvíjí svou fantazii a hledá svou vlastní identitu a postoj ve světě může být v tomto odlišném prostředí ohroženo specifickým způsobem, zcela jiným než tomu bylo v předchozích letech.  Dětství a dospívání je období, kdy je osobnost člověka připravena přijímat nové podněty. Technologie zamýšlené jako podpora pro zdravou lidskou činnost, mohou být podporou negativním jevům. Mohou pomoci, ale i vzbuzovat závislost. Závislost na internetu, je pojem, který je dnešní adiktologii znám a je stejně nebezpečný jako jakékoli jiné závislosti. Děti a dospívající používají internet k učení a vyhledávání informací, ale v daleko větší míře podle průzkumů pro svou zábavu, hraní her, chatování, posílání zpráv. Lukas Blinka v kapitole knihy s názvem Nadměrné užívání internetu a závislost na internetu uvádí konkrétní počty hodin, které děti podle průzkumů u počítače doma tráví. Tato doba je někdy stejná nebo dokonce vyšší než pobyt dítěte ve škole. Autor dále uvádí, že nelze hovořit pouze o kvantitě tráveného času, ale je nutno se podívat i na jeho kvalitu, tedy na to, co je obsahem činnosti dítěte na počítači. Jeden i druhý aspekt mají dopad na školní prospěch dítěte i na jeho fyzické zdraví. Současné výzkumy počtu závislých dětí přinášejí rozporuplné výsledky. Léčba je podobná jako u závislostí ostatních – sebemonitoring, uvědomění si spouštěčů, cílem však není úplná abstinence od počítače, ale od problémových aplikací.  Odborníci si uvědomují, že slabým článkem v prevenci mohou být především rodiče. Otázkou, kterou bychom si mohli položit je, zda několik hodin trávených každý den u televize je vhodným vzorem pro dítě a zda nakonec čas u počítače není strávený lepším způsobem. To v čem mohou rodiče dítěti pomoci, je plánovat mu vhodně čas a jeho jiné aktivity. Být vzorem je lepší „metoda“ než pouhé nastavení rodičovské kontroly v operačním systému.

Individualita a sebeprosazování, jak uvádí někteří současní sociologové a psychologové, rys postmoderní doby je možná důvodem dalšího rizika spojeného s internetem. Tím je sebe-odkrývání. Autorka Hana Macháčková velmi výstižně uvádí internet do kontextu s tím, jak je dnes nakládáno s informacemi. Shromažďování, vyhledávání, třídění, ukládání dat a informací v oblastech běžného života přináší riziko jejich zneužití. Pocit anonymity a naopak snaha z anonymity vyjít a být něčím výjimečný mohou pro mladého člověka znamenat riziko například na sociálních sítích.  Od nevyžádaných reklamních sdělení,  až po možnost stát se obětí kyberšikany. Informace se tak snadno získávají a my z nich „tloustneme“. V té záplavě dat o sobě dítě snadno prozradí věci, které může někdo zneužít.

Sociální sítě jsou pro dospívající významným prostředím pro vytváření různých skupin, navazování přátelství, hledání sebe sama a příslušnosti například k nějaké subkultuře. Mohou být dokonce prostředníkem pro navázání reálných vztahů. Teroreticky, v praxi to tak časté není. Přesto Lenka Dědková upozorňuje na fenomén tzv. meeting strangers. Mou generaci v dětství rodiče varovali: „Nechoď nikam s někým cizím.“  A dnes si dítě sedí v bezpečí domova a rodiče netuší, že navázalo kontakt právě s tím někým cizím. Internet, místo s velkými možnostmi komunikace může přinést rozporuplné stavy. Na jedné straně depresi a osamělost na straně druhé možnost setkat se s lidmi nejen online, ale reálně. Anonymita umožňuje skrývat svou identitu a dokonce lhát. Dítě může komunikovat s domnělým kamarádem, který si věk ubral. Může to být někdo, kdo si vybírá svou oběť – tzv. kybergroomer, online predátor. Právě ten nebezpečný „někdo cizí.“  

Jednou z velmi diskutovaných oblastí týkající se volného přístupu k datům, je oblast násilí a oblast pornografie. Procenta, která uvádí Anna Ševčíková, nastiňují kolik dětí se ať vědomě či náhodou dostalo k materiálům nevhodných pro jejich oči. Sexualita je oblast přirozeného lidského zájmu. Víme všichni a nebo alespoň tušíme, že některé věci jsou opravdu nevhodné pro dětské oči a nemusí to být vždy zvědavost, která dovede dítě do těchto míst, může jít o expozici náhodnou a nechtěnou. Procento nezáměrného setkání s pornografií podle výzkumů stoupá se zvyšujícím se věkem dítěte. Příčinami jsou „pop-up“ okna, stránky s jinými videi, kde jsou tyto materiály umístěny rovněž a také interakce s ostatními uživateli internetu. Technická řešení ne vždy pomohou a studie zabývající se tím, pro jak velké procento dětí a adolescentů je zhlédnutí těchto materiálů nepříjemné nedávají jednoznačnou odpověď.

Dítě, ale především adolescent může být ale také tvůrcem tzv. sextingu, kdy sám umisťuje na internet své nevhodné fotografie. Ty se pak mohou stát prostorem pro nástup online obtěžování. Autorka Alena Černá erudovaně porovnává klasickou šikanu a kyberšikanu. Opakovaná snaha někoho poškodit nabírá ve světě digitálních médií trochu jinou podobu. I jednorázové umístění například nevhodné fotografie oběti kyberšikany může dlouhodobě způsobovat újmu a agresor se klidně skryje za anonymitu. Procento dospívajících, kteří se s kyberšikanou setkali je přitom poměrně vysoké. Obecně je šikana spojena se sociálním postavením jedince ve skupině. Anonymita internetu, dostupnost technologií dávají možnost i tzv. „outsiderům“ podílet se na stavu, kdy se sám agresor stává šikanovaným a pomyslný „Zorro mstitel, don Diego de la Vega“ z přítmí svého dětského pokoje vrací, co sám obdržel. Takto snadné to však nebývá. Šikanovaný by neměl zůstat se svým problémem sám a pomoc „přihlížejících“ nebývá častá, stejně jako je tomu v šikaně v reálném světě. Copingové strategie uvádějí, že příslušnost k nějaké skupině výrazně pomůže oběti se s problémem vyrovnat a překlenout ho. Jenže v internetové komunitě může číhat nebezpečí, které popisuje autorka Hana Macháčková.

Kyberprostor dává možnost vytvářet skupiny a komunity nezávisle na tom, kde člověk žije a propojuje lidi doslova celosvětově. Online komunitou je definována skupina lidí, kteří mají mezi sebou určité normy a spojuje je společný zájem. Zájmy jsou různé a někdy ne zrovna legální. Takováto komunita podněcuje názorový posun jednotlivce. Praxe ukazuje, že existuje možnost i opačného působení, kdy jednotlivec ovlivňuje ostatní členy pozitivně. Nelze tedy jednoznačně říci, že působení komunity bude vždy negativní.

Pohled dnešní generace rodičů na výše uvedené problémy může být zkreslený. Dvě krajní polohy, které můžeme zaujmout jsou: panika = zdroj všeho negativního jsou moderní technologie a internet, to my jsme běhali venku a lezli po stromech. Druhá krajní poloha = technologie vyřeší vše a jsou pouze zdrojem dobra. Autoři se pokusili nestranně a na základě faktů definovat kritická místa, protože tato místa existují. Kniha seznamuje čtenáře s fakty vyplývajícími ze studií a navrhuje řešení krizí a rovněž prevenci. Knihu by si měl přečíst každý rodič i učitel. A vůbec by nebylo na škodu seznámit s ní i děti. Se závěrečným doporučením pro rodiče ve smyslu aktivní a restriktivní mediace, podpořené kontrolou lze plně souhlasit.